SF terapie má dle statistik účinnost stejnou jako další způsoby psychoterapeutické práce - tedy cca 60 - 70 %.

U SF terapie / koučování by ale narozdíl od nich mělo dojít k posunu klienta žádoucím směrem rychleji. SF terapie se totiž příliš nezabývá tím, co bylo a proč, nezabývá se rozebíráním problémů, ale směřuje k tomu, co si člověk přeje a chce. V praxi se osvědčilo, že pokud člověk ví přesně a detailně, co chce, snadněji toho dosáhne. Během terapie či koučování hledáme s klientem možnosti, jak k tomuto výsledku dojít. 

SF tereapie je velmi oceňující přístup a zabývá se především silnými stránkami člověka.

Je to individuální a záleží na Vás. Někdo se nejdříve hodně ptá, pokládá otázky ohledně terapie či koučování a já se snažím co nejvíce přiblížit můj způsob práce. Někdo zase potřebuje vědět, na co se třeba v průběhu budu ptát, jaké má další možnosti pracovat se svým tématem, co je SF terapie a podobně. S někým rovnou přistoupíme k danému tématu, které si na konzultaci přinesl a od začátku pracujeme.
Přizpůsobuji se každému individuálně, tomu, co kdo potřebuje a s čím na konzultaci přichází.

Nevadí, pokud se rozhodnete, že Vám tento způsob práce nesedí, nemusíte se dalšího sezení již účastnit. Nedomlouvám se s klienty předem na počtu sezení, ale na konci každého zvlášť se ptám, jestli se bude chtít opět setkat. Navíc doporučuji klientům, aby si vyzkoušeli i různé typy terapií a koučování, našli si informace o dalších terapeutech a jejich způsobu práce, vyzkoušeli si, co se jim bude líbit a rozhodli se pak, co jim bude nejvíce vyhovovat. Každý terapeut pracuje odlišně. Pro úspěšnost terapie velmi důležité, abyste si s terapeutem/koučem a jeho stylem práce vzájemně "sedli".

Vůbec nic 😉 Nezabývejte se tím, co si o Vás budu myslet, když přijdete se svým trápením nebo touhou něco ve svém životě změnit. Snažím se přijmout každého, i když má třeba úplně opačné názory či styl života než já. Je to věc každého člověka. 

Maximálně se může stát, že se mnou budete chtít řešit věc, která může být v rozporu s mým osobním a pracovním etickým kodexem a nebo která se mě osobně dotýká natolik, že bych nebyla schopná být Vám oporou (může se stát, žese terapeut právě vyrovnává s něčím těžkým ve svém životě a je pro něj těžké plně podporovat někoho, kdo prožívá něco podobného).

Pak bych se Vám omluvila a doporučila Vám ráda někoho ze svých kolegů, kteří by s tímto tématem mohli být v pohodě.

Každopádně Vás za Vaše názory a životní postoje a potřeby v žádném případě odsuzovat nebudu. 

Ano, můžete se svěřit někomu blízkému. Není nad to, když máte po ruce ucho někoho, kdo naslouchá, náruč, která Vás obejme, když Vám není dobře, člověka, který Vás zná a tuší, co by Vám mohlo pomoci. Sama jsem neskutečně moc ráda za své kamarádky a kamarády, se kterými můžu probírat témata, v nichž si rozumíme a jsme si blízcí, cokoli, v čem se můžeme vzájemně inspirovat, sdílet. 

Přesto nedám na koučování/terapii dopustit. Proč? V čem je ta výhoda? 

Kouč nebo terapeut Vás může například navést, abyste se naučili myslet efektivněji. Abyste přemýšleli nad možnostmi řešení a neutápěli se ve smutku a myšlenkách o tom, že něco nejde.

Navede Vás, abyste přemýšleli o svých vlastních řešeních, které Vám nejvíce sednou, nebude Vám vnucovat svůj pohled na věc a svůj názor jako ten správný.

Můžete se mu svěřit i s tématy, která byste z nějakého důvodu neradi řešili se svými blízkými. 

Má vycvičené ucho na to, aby si všiml ve Vašem povídání toho, co jste si sami ani neuvědomili a co pro Vaše téma může být důležité - například i sebemenších maličkostí, které se Vám daří a na kterých lze dále stavět.

Má vycvičené ucho na jakýkoli náznak toho, co jste dokázali. Nic z toho není nedůležité -  tedy každého sebemenšího úspěchu se dá využít na cestě k Vašemu cíli. 

Ocení Vás. Vyslechne Vás. Posílí Vaše sebe-uvědomění, tedy i Vaše sebevědomí.

Nebude strkat nos do věcí, do kterých nechcete, aby je strkal. Bude respektovat Vaše hranice.

Je odborníkem na rozhovor, vede jej tedy tak, aby Vám povídání bylo co nejužitečnější, abyste si na co nejvíce věcí přišli, abyste odcházeli s tím, "co a jak dál".